ŠERMÍŘSKÉ ŠKOLY,
tak jak je popisuje Jaroslav TUČEK ve své knize Pražští šermíři a mistři šermu. vydané v Praze roku 1927
Francie:
Zdá se, že první šermířské školy francouzské byly vedeny španělskými a italskými mistry; snad vyučovali šermu také žoldnéři ve francouzských službách, mezi nimiž bývalo vždy dosti Markusů nebo členů jiných bratrstev.
Z polovice XVI. stol. známe italského mistra
Caizo, (Caizo 1547 připravil Jarnaca k proslulému souboji s La Chataignerai (coup de Jarnac).) povolaného do Francie za Jindřicha II.; na dvoře Karla IX. působili italští mistři R. Pompée a Silvie.
Nejvýznačnější spis této doby napsal r. 1573 Provencal, Henri de Saint Didier pod názvem: »Traicté contenant les secretes du premier livre sur ľ espée seule, mére de toutes armes etc.«.
St. Didier, jenž jest považován za zakladatele francouzského šermu, použil ku svému dílu prací Marozza, Agrippy a Grassiho.
Za Karla IX. vznikla »Académie ď armes«, potvrzená později privilegiem Jindřicha III. a Francouzové se svými duševními a fysickými vlohami stali se brzy v umění šermířském soupeři Italů.
Spisem Jean Baptiste le Perche de Coudray: »L' exercice des Armes ou le Maniement du Fleuret«, počíná řada pojednání, sepsaných mistry královské šermířské akademie. Besnard v »Théorie de ľ art et pratique de ľ épée seule ou du fleuret« z r. 1653, píše o šermu »en deux temps«, u francouzských mistrů obvyklém, t. j. o krytu a odbodu; popisuje kryty a zavádí pozdrav »révérence«.
V této době, kdy Italové vynalezli fleuret, chtěli Francouzové svoji školu od italské odloučiti. Upravili fleuret (italský byl napodobením skutečného rapíru) tak, že se lišil štítkem a krátkým, čtyřhranným držadlem. Čepel, původně stejně dlouhá s kordovou, ku konci XVII. stol. se krátí; později byla opět prodlužována, takže dnes není rozdílu v délce čepele fleuretu italského a francouzského.
La Touche (1670) používá slova »dégagement« (výhyb), it. cavazione, dle Besnarda »déliement« ale neuznává »parades cireulaires«. — »Exercice des armes ou le Maniement du Fleuret« napsal r. 1676 Le Perche. Byl-li tento autor skutečně prvním ve Francii, jenž uznával důležitost odbodu a odseku (riposte), jest právem považován za zakladatele moderního francouzského šermu. Používal tří krytů, jež sluly: quarte, tierce a cercle (nynější franc, demicercle, septime).
»Académie ď armes« dosáhla vrcholného rozkvětu za Ludvíka XIV., kdy byla obdařena mnohými privilegii; nikdo ve Francii nemohl se učiti šermu, nebyl-li »prêvôt«některého z mistrů akademie. — Král potvrdil společnosti erb (dva skřížené kordy v azurovém poli, obklopené čtyřmi liliemi) a povýšil šest nejzasloužilejších mistrů šermu — z 25, kteří tvořili Akademii — do dědičného stavu šlechtického. — Diplom »maistre en fait ď armes« býval propůjčován teprve po šestiletém učení u člena Akademie a po veřejné zkoušce před třemi mistry.
Od Liancoura a Labata (1690) všechny posdější spisy o franc, šermu jsou více méně inspirovány těmito mistry. V XVII. stol. bylo, zejména v Paříži, přihlíženo více k eleganci a stylu šermířů. Současně zavedena kožená maska s otvory pro oči, ale ve školách »à la mode« nebyla používána, protože dobrý šermíř jí nepotřeboval.
1787 v »L’ art des armes« vykládá Danet o »coupé« a včasném bodu, jichž nepřipouští. L a Boëssière, který vynalezl drátěnou masku, ve spise »Observations sur la Traitá de ľ art des armes« etc., Danetovi odporuje.
Proslulá »Compagnie des maîtres en fait ď armes«, jež během 200 let dovedla francouzský šerm k plnému rozkvětu, byla za francouzské revoluce rozpuštěna; její poslední syndik A Rousseau, byl popraven r. 1793. Asi proto, že byl šermířským mistrem královských dětí. Vypravuje se, že v okamžiku, když byl revolučním tribunálem odsouzen, veřejný žalobce na něj volal: »Kryj tohle, Rousseau«!)
La Boěssière, syn slavného mistra, snažil se upraviti šerm v zásadách svého otce spisem — Traité de ľ art des armes — 1818. Justin Lafaugère ve stejnojmenném díle z roku 1820 označuje a třídí body.
Reakce poetické školy let třicátých proti akademickém stylu dotkla se i šermu. Gomart a jíní založili novou školu, uznávající jedině zásah (touché), bez ohledu na soulad a grácii pohybu. Gomart v La theorie de ľ escrime 1845 buduje základy moderního šermu. Následují spisy Grissiera 1847, D' Embry 1857 Cordeloise 1862, — r. 1866 založena Academie des Armes, — vycházejí pojednání de Bazancourta, Jacoba, Mérignacova Ľ histoire ď Escrime a j., díla amatérů a mistrů, která získávala ušlechtilému umění nových a nových adeptů a přivedla francouzský šerm k nynější výši.
