ŠERMÍŘSKÉ ŠKOLY,
tak jak je popisuje Jaroslav TUČEK ve své knize Pražští šermíři a mistři šermu. vydané v Praze roku 1927
Itálie:
Kancem XV. stol. rozdělení Itálie v četné neodvislé státy, jež neustále mezi sebou válčily, nedovolovalo utvořili společnost italských mistrů. Každé město a každá škola měly podle mistra svoji zvláštní methodu. Bologna stala se proslulou za vedení Marozzova.
Šermířské umění jest skutečně slávou italskou. Brantome (Pierre de Bourdeille, seigneur de Brantóme, narozen kolem r. 1540, napsal „Discourse sur les duels") vypravuje, že francouzští šlechtici zdokonalovali se v šermu u proslulého mistra Tappe v Miláně a u neméně slavných mistrů Guida Antonia de Lucca a Marozza v Bologni.
Padovský panegyrik M. Savonarola ve svém seznamu slavných mužů již r. 1440 uvádí mistra Michele Rosso, proslulého šermíře.
První italský traktát o šermu bolognana Pietra Monzia z r. 1509 »Opera di Scherma« jest nezvěstný, stejně jako díla Antonia Manciolina z r. 1531 a Guida A. de Lucca z r. 1532. Otcem italského šermu jest nazýván Achille Marozzo, veliký učitel a reformátor, znamenitý spisovatel, jehož dílo z r. 1536 Opera nova di Achille Marozzo, podává jasnou představu o šermu doby; popisuje 12 střehů, věnuje pozornost krokům v přiblížení nebo odstupu, jakýsi výpad děje se pravou i levou nohou.
17 let po Marozzovi vydává Camillo Agrippa svoje dílo: Trattato di Scientia ď Arme con un dialogo di filosofia, v němž dokazuje výhody bodu před sekem, ježto vyžaduje méně času i námahy a těžko se kryje. Drží-li meč v pravicí, zavrhuje vykračování levou nohou; rozeznává 4 střehy. Svoje theorie vysvětluje mathematickými zásadami.
Třetím v souhvězdí slavných mistru a spisovatelů italských XVI, věku jest Giacomo Grassi, jehož spis z r. 1570 Ragione di adoprar sicuramente ľ Arme etc., přes všechny nedostatky doby a nejasnosti vývoji šermu nemálo prospěl. Spisů Marozza, Agrippy a Grassiho použil Henry de St. Didier k svému dílu, z Grassiho čerpali v Německu Joachym Meyer a Jakub Sutor. Dílo Grassiho bylo r. 1594 přeloženo do angličiny. Grassi rozděluje čepel, k obraně používá místo pláště »brocchiero«, (Malý štít, sotva obličej kryjící) uznává přednost bodu.
Giovanni Dalľ Agocchio napsal r. 1572 jasné a zřetelné pojednání ve formě dialogu, Dell Arte discrimia libri tre. Angelo Viggiani del Montone r. 1575 ve spisu Lo schermo, určuje blíže střehy a přibližuje se k soupeři výpadem místo kroky.
Byli ještě jiní znamenití mistři a spisovatelé školy bologneské a benátské, jichž jména v krátkosti uvádíme:
A. Pagano 1553, C. Palladini 1570, A. Falloppio 1584, V. Saviolo 1595 v angličině, N. Giganti 1606, S. Fabris 1606, Capoferro da Cagli 1610, Cavalbò, Patenostrier, Ľ Alfieri 1628-40, Sanese 1670.
R, 1686 Marcelli, z rodiny proslulých mistrů šermu, pozměnili theorie bologneské školy a jejich učení bylo nadšeně přijato v jižní Itálii. Tak vznikla koncem XVII. stol, roztržka, jež rozdělila italský šerm na přívržence školy bologneské a neapolské. Třenice přívrženců obou škol vzrůstaly a byly příčinou úpadku italského šermu koncem 18. stol.
Napoleonští důstojníci Rosarol a Grisetti napsali pojednání o šermu a pokoušeli se marně oživiti slavnou tradici italské školy, upravené Marcelli (Titus a Lelio). Marchioni, rovněž napoleonský důstojník, jenž vyučoval ve Florencii, zavedl šerm »smíšený« (scherma mista), spojením francouzského šermu s tradičními pravidly bologneské školy. Zatím neapolský šerm se částečně pozměnil podle zásad Rosarolla a Grisettiho. —
1861, po přivtělení obou Sicílií ku království italskému, byla zřízena v Neapoli t. zv. Národní akademie šermířská (Accademia Nazionale di Scherma). R. 1868 otevřeny vojenské školy šermířské v Miláně, Parmě a v Modeně. Milánská škola byla vedena Radaellim, jenž zdokonalil šerm šavlí, dosud zanedbávaný, škola parm ská Enrichetim. Řevnivost mezi školou italskou a neapolskou se tak stupňovala, že po smrti Radaelliho vláda milánskou školu zrušila.
1881 italské ministerstvo války vypsalo soutěž pro nový systém šermu kordem a šavlí a zvláštní komise vyvolila r. 1884 za representanta Masaniella Parise z rodiny neapolských mistrů šermu. Římská »Scuola Magistrale« odchovala Itálii šermířské mistry světové pověsti.
