ŠERMÍŘSKÉ ŠKOLY.
tak jak je popisuje Jaroslav TUČEK ve své knize Pražští šermíři a mistři šermu. vydané v Praze roku 1927
Německo:
Jako první známý mistr XIV. stol. uvádí se Jan Lichtenauer. Kniha Talhofferova z r. 1467 obsahuje vyobrazení soudních a jiných soubojů.
Šerm byl oblíbenou zábavou cechů a šermíři brzy utvořili cechy vlastní. Privilegium císaře Fridricha III. z r. 1487 dalo norimberským mistrům meče výsadní právo, udíleti hodnost mistrovskou. Později vzniklo ve Frankfurtě nad Mohanem sdružením mistrů šermu Bratrstvo sv. Marka z Löwenbergu. Mělo v čele hejtmana a čtyři mistry a stalo se jakousi akademií, šermířskou universitou, která vydávala mistrovské diplomy. Hlavní zkoušky odbývaly se o jarních trzích ve Frankfurtě n./M.
Německý šerm byl na přechodu ze středověku hrubý a těžkopádný; velikého, těžkého meče a tesáku používalo se v Německu ještě v době, kdy Itálie a Francie již dávno těžké zbraně odložily. O šermu psal Pauernfeindt 1516 a Leb- kommer 1529, jenž se zabývá »domácími« zbraněmi, mečem a tesákem.
Markusům vyvstali soupeři v Bratrstvu Fedrfechtýřů (Federfechter), původem z Meklenburku. Fedrfechtýři se přidržovali vlašské školy a šermovali hlavně rapírem. Markusové však přibrali také rapír do svého programu a proto rozdíl v šermu obou společností koncem 16. stol. mizí. Vyskytuje se ještě třetí bratrstvo, sv. Lukáše, ale o tom víme jen málo, po 15. stol. není již o něm zmínky. Byli to nejspíše šermíři potulní (Klopffechter).
1570 vychází ve Strassburku Joachima Meyera: Gründtliche Beschreibung der Freyen Ritterlichen und Adelichen kunst des Fechtens etc., jež dosáhlo 4.vydání.
Po 16. stol. převládl v Německu šerm rapírem, staré zbraně, meč a tesák, znenáhla zanikly; rapíry nosili zejména studenti a v této době četných soubojů řídili šerm na universitách Markusové a Federfechtýři.
1612 používá Markus, Jakub Sutor, ku svému spisu díla Meyerova a italských mistrů, jichž se přidržují i pozdější němečtí autoři. Německá pojednání o šermu rapírem a krátkým kordem byla většinou překládána z italštiny a francouzštiny.
1618 přišel do Frankfurtu n./M. syn učitele z Nassavy, jenž byl přijat mezi Markusy, obdržel mistrovský diplom a učil po 50 let v Jeně studenty šermu. To byl Vilém Kreussler, zakladatel šermířské rodiny Kreusslerů. Měl 12 dětí, z nichž většina stala se mistry šermu. Kreussle- rové nenapsali žádné známé dílo,( Kreusslerům se jen připisuje dílo, jež vyšlo v Jeně r. 1718, označené B. K.) prosluli však nad jiné německé mistry a vyučovali šermu na německých universitách. Jejích nástupci, Roux. rovněž šermířská rodina, vydali koncem 18. stol. mnohá pojednání o šermířském umění.
Tehdy byl oblíben kord a četné studentské souboje končívaly často tak povážlivě, že byla hledána zbraň, život méně ohrožující. V létech čtyřicátých minulého století, podařilo se nahraditi kord málo nebezpečnou, sečnou zbraní, zvanou »Schläger«. (S drátěným košem nebo zvoncem - Korbschläger, Glokkenschläger). V utkání »Schlägrem« snaží se soupeři v pevném postoji (Mensur) navzájem zraniti obličej, nebo hlavu.
Moderní šerm v Německu podřídil se škole italské a francouzské.
