tak jak je popisuje Jaroslav TUČEK ve své knize Pražští šermíři a mistři šermu. vydané v Praze roku 1927
1597.
Pořádek sermířův.
My purgkmistr a radda Starého Města Pražského známo činíme tímto naším listem všem vuobec kdež čten nebo čtoucí slyšán bude a zvláště tu, kdež náleží, že jsou starší nožiři i jiní mistři na místě všeho pořádku téhož řemesla nožířského před nás do rady předstoupili oznámiwše, kterak se při škole šermiřské mimo předešlé řády chvalitebně poctivého cvičení šermiřského, velicí nezpůsobové nacházeli měli a ti od nich nožířuov (při jichžto poctivém řemesle od předkuov jich táž škola šermiřská k spravováni i v ni všech věci řízeni posavad zuostavena jest) nižádným spuosobem k jakému napravení a vyzdvižení lepšího řádu bez jistého od nás jim k tomu dovolení i některých artykulov bud obnoveni nebo přidáni a utvrzení přivedeni býti nemohli, nás ve vši náležité uctivosti a pilnosti požádavše, abychom jak pro dobrý řád, tak pro pokojné poctivých lidi a zvláště mladšího věku cvičení, anobrž také pro poctivost města tohoto Starého Pražského jakožto předního a hlavního v tomto království Českém, oblibice sobě některé artykule a z těch, což by nejpodstatnějšiho bylo, pokudž by mimo jiné země v těchto městech Pražských usetříno a zachováno býti mohlo, vy volíce a vyberouce jim je v krátkosti nařídili, za řád vystavili a pečeti naší městskou utvrdili, kdež my sami z obecního zkušení to poznávajíce, že ph dotčených školách šermiřských netoliko velicí a škodliví nezpůsobové se ději, ale že také v příčině takových škol mnozí zahalčivi lidé od jinud do měst Pražských vcházejí s tím oumyslem, aby toliko školy šermiřské drželi a z nich živnost měli, však mimo to ovšem zahal čivý život vedou a po šenkovních domich více k všetečnosti a nočním toulkám, ke škodě mnohých, nežli k jaké platnosti se zdržují, nebo odtud skrze takové lidi mnohá a škodlivá pohoršeni, různice, sekáni i mordové často pocházejí, takovou jejich, nožířuov žádost, slušnou a náležitou i potřebnou býti jsme uznali, protož aby se jak té takové žádosti jich nožířuov, tak i lepšímu řádu při týchž školách šermiřských zadosti státi mohlo, z jistého uvážení našeho tyto níže pořád položené artykule vuobec všechněm těm, předně, kteříž by tu školu spravovali, potom též, ježto by při týchž školách šermovali a se cvičili chtěli, jsme vysadili a nařídili, také tímto listem vysazujeme a nařizujeme, tomu chtíce, aby všichni takoví podle nich se chovali, nimi řídili a spravovali.
Předně, poněvadž od dávných let zvláště za paměti lidsky až posavad škola šermiřská udatnosti a zmužilosti cvičení šermířského při pořádku řemesla nožířského mimo jiná řemesla v těchto městech Pražských zuostavena jest, protož také i na tento čas táž škola šermiřská při témž řemesle nožířském se zuostavuje s tím při tom vyměřením, aby oni nožiři, jak sami mistři, tak i všechna čeládka jich, vedouce předně život pobožnej, ctnej a šlechetnej, v témž šermířském cvičeni od tohoto času čím dále více a více se rozmáhali, tak aby předkem sami jsouce šermům vycvičeni, túž školu ozdobovati hleděli, anobrž jí také náležitě říditi a spravovali, nadto vejše příčiny šermiřské — a téhož cvičení mezi jinými rozeznávali a spokojovati uměli a mohli.
Item dotčenému pořádku řemesla nožířského ta moc se propůjčuje, aby nad tímto řádem škole šermiřské vyměřeným předně ruku drželi, z něho žádnému vykračovali nedopouštěli, při školách pak starší pokudžby možné sami přítomni aby bejvali a však, nicméně každého času aby z prostředku jak starších tak obecních mistruov osoby jisté, při nejmenším čtyři, vyvolili, kteříž by každého času přítomni jsouce, všechny věci pří takových cvičeních poctivých řídili a opatrovali.
K tomu též aby podle sebe (však s dotazem a dovolením pana purgkmistra a pánuov) nemohou-li po dvou osobách ale po jedné z starejch šermířuov, an by při tomto městě Starém Pražském buďto usedlí byli nebo dávními léty zde utvrzeni jsouce, v obyvatelství(m) zuostávali a dobře se chovali, za přední šermíře ku pomoci sobě a podle sebe k spravování často psaných škol šermiřských nařizovali, kteřížto podle nich nožířuov túž náležitost jmíti mají, k tomu aby spravedlivě šermíře rozeznávali, mezi nimi při škole frýd dělali a což k tomu více podle spúsobu a dobrého řádu škol šermiřských vyřizovati náleží, nápomocni byli.
Těmi pak všemi osobami k tomu tak nařízenými všíckni, jižto by se na školu dáti a šermovali chtěli, se spravovali povinni budou a jsou. A co jiného lidu jakéhokoli stavu a povolání jest, ježto ne pro školu, nebo k provozování šermiřských kusuov, než toliko pro dívání přicházejí, ti se v nic neslušného na protimyslnost šermířuov a jich správcuov se vydávali, ani jim v jich povinnost vkračovati, nadto a mnohem méně ji jakých různic mezi nimi činili nemají; ti pak, kteříž tak podle nožířuov k spravování škol šermiřských nařizováni budou nebo jsou, jestli že léta svá mnohá v méstech Pražských při školách šermiřských sou strávili a neměli by dobrého poživení, mají od pořádku nožířského, tak i od všech šermíímov každého času slušně ušetřováni býti, tak aby z každé školy, když se kdy drží, z peněz vuobec od lidí vybraných, by jedné každé osobě nětco udělováno a při nejmenším po deseti krejcařích dáváno bylo a to proto, aby k spravování dotčených škol a zdržení tohoto chvalitebného řádu volněji se propůjčovali.
Dále tento pořádek od šermířuov, kteříž školy držcti chtějí, každého času držán a zachován býti má, jak nejprve tito artykulové k svému utvrzení přijdou, hned přede všemi jiné jmi vécmi má při pořádku nožířském to opatřeno býti, aby všichni šermíři, jak fedrfechterové, tak markusové, kteří toho času v méstech Pražských jsou vyhledáni a do obzvláštních register, zvláště pak ti, kteříž jsou řemeslníci, u pořádných mistrů dělají a ne zahaleči, na školu toliko tu ležící zapsáni a poznamenáni byli, jimž se také přitom takoví artykulové v známost uvéstí mají a jak po pořádku po starších zapsáni budou, tak také po pořádku dále vždycky jednu nedělí nebo svátek federfechter a druhou neděli nebo svátek markus až do vyplnění jich takovou školu aby drželi, leč by jeden druhému svého práva dobrovolně postoupiti chtěl.
A jestli v tom času který přespolní přivandruje, ten musí čekati, až se prvnější vypořádají. A však tu též bude-li kdo své školy tomu přivandrovanému dobrovolně chtíti postoupiti, toho také užiti moci bude. — Kterýžto řád, když se tak držeti, též ruka ochranná od pořádku nožířského a šermířuov nad nimi držána bude, sejde z těch přímluv, kteříž se za šermíře často dějí a skrze to časem nemalé zaneprázdnění bývá, anobrž i záští mezi šermíři povstávají.
Dále jiná léta budoucí má se takové vyhledání a zapsání šermířuov obojích hned po veliké noci díti, pří čemž chtěl-li by jaký neřád kdy nastalí, to starší na pana purgkmistra pány vznéstí mocí budou a pan purgkmistr páni ráčí to přetrhnoutí i také nad tím ochrannou ruku držeti.
A však nicméně který již takovým zpuosobem vyměřeným by školu držeti chtěl, ten každý má a povinnen jest předně k starším nožířuom dáti se časně najiti a jich za to požádali, aby podle něho a spolu s ním před pana purgkmistra a pány do rady vstoupíce, za něho se přimluvili, aby v jistý den bud nedělní nebo sváteční, jmenujíce jej zejména, školu šerm, držeti mohl, jehožto žádost dotčení nožiři starší vyslyšíce, tomu každému jistou hodinu hned téhož dne k dáni na touž žádost jeho odpověď uložiti mají; prve pak než táž hodina přijde, tíž starší nožiři povinni jsou těch osob šermiřských, kteréž by kdy k spravování takových škol šermíř, k nim přidáni a nařízeni byli, k sobě dáti povolati a tu takovou žádost jeho společně s bedlivostí uvážíce, jemu zase jistou odpověd, má-li podle dotčeného vyměření (an by toho zasloužil) jemu táž škola dopřína a s ním do rady před pana purkmistra pány o to vstupováno býti, dáti. Kdež uznají-li z takového společného svého uvážení, že toho užiti muože, tehdy se jemu dostatečné napomenutí hned tehdáž učinili má, jak se při tom, zvláště podle tohoto nařízení a vystavených artykuluov chovati má, při kterémžto dovolování toho vysoce šetriti potřebí jest i pozor na to od nich starších bedlivý držán býti má, aby takovými školami ti, kteří zahaleči, nadto nějací buřičové nejsou, anobrž dobré vysvědčení o sobě mají, že při řemeslích svých zuostávajíce, u mistruov pořádných dělají, nebo jinak živnost náležitou by provozovali.
A pakli by přitom vyhledáno a uznáno bylo, an by některý takový šermíř v městech Pražských v zahálce život veda, u pořádných mistruov, jsa osoba řemeslnická, nedělal, ani živnosti náležité neprovozoval, se zdržoval a tak toliko na zdržení školy šerm. pávovati a tudy svého vyživení, pod tím nepořádně živ jsa, vyhledávati chtěl, ten k tomu nikdy od nich, jak nožířuov, tak pořádných šermířuov fedrován ani připuštěn býti nemá, anobrž ten tak každý od nich panu purgk. pánuom do rady v známost uveden býti má, tak aby pan purgk. páni o takovém vědouce, dále to časně přetrhnouti mohli.
Jakož také k držení škol šermiřských zbraně obyčejné, jako tesáky, hole, halapartny a jiné, jakým se kolí jménem jmenují, dřevěný, též meče a rapíry železný, přináležejí, o tom tak nařízeno jest, že by takové všelřjaké zbraně starší i se vším pořádkem řemesla nožíř, povinni jsou zachystati a vždycky v forotu je míti a podle toho když která škola držána býti má, tehdáž k takovému cvičeni nositi dáti a vsak nicméně i v tom pořádek opatření své jmíti má takto: Jestli by se které takové zbraně šermíř, buďto porušily nebo polámaly, tehdy dotčení starší nožiři s pořádkem svým na místě těch jiné zase shotoviti a spraviti i dáti mají, na čemž také všíckni Šermíři přestávati povinni býti mají a jsou.
Od propůjčování pak takových zbraní k též kratochvíli, tolikéž za práci školy vyjednání. Ten každý, kdož školu držeti bude, jim starším nožířuom dáti jest povinnen jednu kopu míšeňskou. A jestli že by se na též škole meč nebo rapír přerazil, tehdy na pomoc spravení jiného meče puol zlatého, to jest třidceti krejcaruov a na rapír dvadceti krejcarov dáti povinnen bode, ale na dřevěné zbraně nic.
Z strany šucu aneb frýdu braní, poněvadž k té kratochvíli dobří lidé a poctiví mládenci všelijakých řemesel z mnohých zemí přicházejí, anobrž také i z stavuov vyšších osoby přítomni bejvají, protož se to vysoce zapovídá, aby se žádný jiný, komuž nenáleží a poručeno není, mezi šermíře netřel, nýbrž těm všechněm, jimžto takové školy svěřeny sou a budou, se poroučí, aby žádnému toho nedopouštěli, než sami frýdy brali a podle nich ti šermíři, při každé škole dotčených správcuov, kterýmž by poručeno bylo, bud’ podle nich nebo na místě, však s volí jejich, nebo se to mnohokrát nachází, že v příčině nebedlivého, nepořádného a nerozšafného frýdu braní nebo také od těch, an jim frýdu bráti nenáleží, v to se pletení, mnozí k chromotě, k slepotě a k úrazu nebezpečnému přicházejí, i také různice a záští k budoucím nevolem se zuostavují. Kdož by se pak toho dopustil, buď on že by šermovali uměl nebo neuměl, ten podle uvážení těch správcův buďto školy na čas, pokudž by kdo z šermířuov byl, zapověděním, nebo skrze vznešení na pana purgk. pány ztrestán býti má.
Nachází se při šermích i tento škodlivý, mimo starobylý spuosob neřád, že mnozí, jimžto se zmužilosti nedostává, rukavic dlouhejch i k šermům nenáležitejch až po loket používají, kterýžto nespuosob tuto také se zapovídá a toho více dopouštěno býti nemá, než rukavice po pěst toliko pro ochránění prstuov, jakož předešle pro řemeslníky bejvalo, aby se užívali, tudy aby jeden každý šermíř na své srdce, umění a zmužilost se bezpečil a v rukavicích fortedlných umění udatností své nezakládal.
Kdo jest se šermovati neučil a zdvihání šermířského by neuměl, tomu každému šermovati zhraněno býti má. Také když z obou stran šermíři s braněmi k sobě jdou, nemají tak vztekle do sebe vskakovati, nýbrž čisté zdlouha podle umění té kratochvíle a to s každou zbraní, aby toho užívali a sami od sebe bez frýdu jeden od druhého aby se odsekal. Šermíři mistři i také učedlníci na školách vážně, uctivě, jak sami k sobě, tak i k jiným lidem, žádného bláznovství, jako hlavou jedni druhým třesením a jazykuom na sebe vyplazováním, což na dobré a poctivé lidi nenáleží, před sebe neberouce, se chovejte. A kdož by se pak co takového dopustil, ten každý vedle uvážení správcuov té školy a předně starších nožířuov ztrestán bud.
Při držení školy šermíři, mistři i učedlníci mají a povinni jsou pořádně po straně, kdež jim náleží státi a to tak, aby na jedné straně fedrfechterové a na druhé markusové pro rozeznání jích od lidí se postavili a stáli. A když jich pár šermuje, aby v placu nepřekáželi, jeho nezaměstnávali, ale se rozstoupili, nestojíce na hromadě jako husy, tak aby se lidé volně přes ně dívati mohli.
Každý šermíř, jak mistr tak i učedlník na škole náležité zdvižení k té kratochvílí podle umění a způsobů šermířského s jednou každou zbraní udělati povinnen jest a ne jako sedlák, aby střeštěně k zbrani běžel a ji do rukou popadna, vzal, chtěje se jako hovado nerozumné (an to nikoli na poctivého šermíře nenáleží) práti a tlouci.
Kteréhožto nezpůsobu správcové nad školami těmi nařízení nižádným způsobem dopouštěli ani přehlídali nemají. Komuž nenáleží a šermířem není, ten žádný ovšem do placu nechoď a šermířuom nepřekážej, mnohem méně jí jich šermovati, nadto nětco proti náležitosti před sebe bráti, nevyučuj, ani k tomu posily nedávej, anobrž ani mezi ně, věda votom, že jiní k spravování školy nařízeni jsou, nevskakuj. Pakli se kdo koli v té takové všetečnosti dopustí, jakákoliv pokuta na něho od šermířuov uložena bude, to podniknout! povinnen jest a při nejmenším, kdo by tak do placu chodil a rozkazovati chtěl i rozkazoval, nebo nětco toho, an mu nenáleží, před sebe bral, ten každý tři lopatky, (kteráž k tomu i pro jiné výstupky, jsoucí spravena, vždycky a každého času přítomna býti má) vytrpěli bez odpornosti povinnen jest. Kteréžto lopatky komukoliv starší nožiři a správcové z svejch takovému přestupníku dáti poručí, ten každý také to vykonati povinnen jest a bude.
Děje se také i tento nezpůsob při těch školách, když časem někdo uražen bývá, že na něho jako na blázna chasa a vandrovní někteří pískají a kříkají i vejskají a protož kdož by se koliv toho dopustil a naň to uznáno bylo. dává se správcem školy ta moc, aby toho každého do vězení dali, nebo třmi lopatkami strestati poručili; a tak vědouce o tomto nařízení budou věděti, jak se všíckni chovati.
Item nastal opět těchto časuov mimo prvnější dobrý chvalitebný řád i tento nespuosob, že mnozí šermíři při jdouce na školu, jináče šermovati nechtějí, než toliko o peníze, volajíce na osoby některé z stavuov panského a rytířského, anobrž i městského, aby jim peníze házeli, o kteréž by šermovali. A poněvadž pak takové umění a kratochvíle šermiřské ne pro peníze, ale pro cvičení mládeže nařízeny jsou, protož ten takový nespuosob také se zapovídá, aby se toho více a vejšeji od žádných šermířuov a osob k nim každého času k spravování lakových škol šermiřských přidaných strestáním a pokutou nedálo. — Však nicméně kdyby kdo z těch, ježto k dívání na školu přišel, sám z dobré vuole své a ne z pobídnutí a nenáležitého napomínání všetečných šermířuov nětco peněz, aby se vo ně šermovalo, dáti a položití chtěl, tehdy se to tímto pořádkem díti má, jedno a předně, že takové peníze starší nožiři a jiní správcové té školy k sobě přijití a potom, komu by spravedlivě náležely, dle uznání jich vydati mají. Druhé, ten kdo takové peníze dá, bude moci sobě pár z pořádných šermířuov, aby o ně šermovali, vybrati. A pakli by toho nebylo tehdy kdo by z íejchž pořádných šermířuov s druhým jiti chtěl, to na jednoho každého vuoli zuostaveno bud. Třetí, když již tak pár z šermířuov pořádných o takové peníze spolu jdou a šermuji, nemají jako sedláci k sobě přikračovati na sebe vší mocí a silou, jako by jeden druhého hned na místě nechati měl, práti, ale aby se to dálo podle umění, k té takové kratochvíli šermiřské přináležité. Čtvrté, kteříž tak o peníze spolu jdou, mají tři kanky udělati a ne, když se kterému prvním kankem zdaří, an druhého zkrvaví, aby zanechaje jiných kankův nebo posledního, hned pro peníze běžel a to proto, že se někomu prvním kankem rána na tváři a druhým kankem druhému, že mu zase ránu vyšší udělá, zdařiti muože, nebo rána vyšší vždycky více platí, než nižší. A tak, oč koliv spolu pujdou, mají tři kanky spravedlivě z umění šermířského i bez všelijakého podezření a mezi sebou nějakého srozumění, jakož na dobré šermíře náleží, jiti. Páté, jestli že by kdo toho se dopustil a z pochlebenství s druhým šermoval nebo s ním smlouval a to vše zakázáno bylo, tehdy ty takové peníze o které jsou spolu šermovali, mají od starších nožířuov a jiných správcův k nim přidaných jim pobrány, a oni vězením ztrestáni bejti. Šesté, byl-li by jeden vopilý a druhý střízlivý, tu témuž vopilému v té ani v jiných příčinách pro uvarování těžkých a škodlivých ourazúv, kteříž se skrze takové opilství přitom zbíhají, šermování nižádným způsobem dopuštěno býti nemá.
Za mistra šermířského žádný držán, též žádnému škola šermiřská dopuštěna býti nemá, leč by se všeckny zbraně šermovati dobře se byl vyučil a to také v skutku provozovali uměl. Z kteréžto příčiny každý mistr když by školu držel, ve všechny zbraně jedním kankem školu vystáti povinnen bude a jest.
Jestli že by se pak při které škole prška přitrefila, an by tomu, kdo školu drží k dobrému nepřišla a tak ani těm, kterýmž odtud co náleží, odvedeno býti nemohlo, tehdy tomu každému jiný den k držení školy uložen býti má. Však peníze ty tu vybraný všeckněm k dobrému obráceny býti mají.
Když by škola v den nedělní Páně držána býti měla, má se od starších každému školu držícímu hodina jistá uložiti, v kterou by se měl na školu dáti nad jiti a to hned po samejch obědích, ne kdyby se šermíři dobře napili a nešpor se zazváněl, což by pohoršení mnohým přinášelo a lidé příčinou divadel od chrámuov Páně odtrhováni by byli, podle toho na to pozor majíce, když by se nešpor odzvonil, aby škola se dokonala a službám Božím při chrámích Páně překážka se nedála. Když by pak túž hodinu obmeškal a hodině projiti dal, nemá jemu na školu jiti dopuštěno býti.
Naposledy i to se vyměřuje a ustanovuje, že školy tu držány býti mají, kdež by se jím od pana purgk. a pánuov místo k tomu vykázalo a propůjčilo a tak každý hospodář, v jehožto domě takové školy se drží a provozují, zvláště že se jemu také z každé osoby bílý peníz dává, povinnen jest to náležité opatřiti, aby lidé všelijakého stavu a povolání místy náležitými, kde by bud seděti nebo státi mohli a měli, opatření byli.
Tolikéž šraňky tak upraviti dáli, aby se zavíraly a do nich žádný komuž nenáleží, ani ten šermíř, kterýž by šermovati neuměl a neb nemínil, nechodil, nýbrž vně před šraňky, kde lid obecní, aby stával a šermířuom, když v kanku jsou, ku překážce nebyl. Než co se stavu panského nebo rytířského i jiných předních osob tkne, ti majíce nahoře na pavlačích prostranství dosti, aby se tu postavili a odtud dívali.
Nicméně má při techjž šraňcích sloup vyzdvižen a na něm lopatka zavěšena býti; proto kdo by tak do placu, an mu nenáleží, chodil nebo jinak nenáležitě se choval, ten každý tři lopatky vytrpěti má a povinnen bude. A komu je starší a správcové dávatí poručí, ten každý to vykonati tolikéž povinnen jest a bude.
Tomu na svědomí a lepší toho jistotu i věrnost my z počátku psaní, purkg. a rada St. M. Praž. pečeť naši menší městskou dali a rozkázali sme k tomuto listu jistým naším vědomím přivěsili, jehož jest datum léta o narození syna Božího tisícího pětistého devadesátého sedmého, v pondělí po památce sv. Jakuba, apoštola Páně, dvadcátého osmého měsíce Julii
