Máme tu další překlad dobového materiálu od historika Ondřeje Vodičky. Jedná se o text věnující se soudním duelům z pera Hannse Talhoffera. Text je v němčině a je datován 1459.
Hanns Talhoffer: Popis soudního duelu, 1459 (německy):
Zaprvé, pokud s někým chceš opravdu šermovat, tak hleď, jak a na kterou hodinu to s ním domluvit. Poté si sám a tajně připrav všechno vybavení podle potřeby. A nikomu neříkej, co zamýšlíš, protože svět je proradný. Nachystej si podle svého zvyku rukavice, všechno vybavení, meč, wams, nohavice, co jen potřebuješ. Měj ale na paměti, že musíš dodržet vaše úmluvy, protože jinak se v souboji neprojeví právo, nýbrž jen tvá vlastní zvůle. Když vejdeš do zápasiště a chceš začít, nech každého dělat a říkat, co jen chce, neohlížej se a soustřeď se na boj. Nedbej na to, co ti soupeř říká a bojuj čestně sám za sebe. Nedovol, aby ti nadával nebo vyhrožoval, prostě následuj umění a neboj se jeho úderu. Zaútočí-li na tebe, sekni radostně proti němu.
Hans Talhoffer, ten dobrotivý muž, také říká, že je třeba bránit pravdu, což také často dělal atd.
Zde se nalézá popis soudního souboje:
Přestože dekretály nyní souboje zakazují, je zvykem, že císaři, králové, knížata
a páni souboje dovolují, a to i šermířské souboje, které se dějí zejména kvůli
některým konkrétním přečinům, jak stojí popsáno dále.
Nejprve je ale třeba uvést toto: Nikdo nemá rád, když se mu nějaký jeho bližní posmívá a špiní tak jeho čest. Snaží se jej vyprovokovat k boji, přestože na to nemá právo. V takovém případě je souboj pouze zpupnost.
Důvodů, kvůli kterým se musí bojovat, je sedm:
První je vražda,
další je zrada,
třetí kacířství,
čtvrtá je, když je někdo nevěrný svému pánu,
pátá je kvůli zajetí v boji nebo jinak,
šestá faleš,
sedmá je, když někdo utiskuje panny nebo paní.
Když jeden druhého vyzve k souboji, měl by přijít k soudu a vypovědět, proč toho druhého žaluje. Měl by jej také jmenovat křestním jménem a příjmením. Takto jej správně předvolá před soud a třikrát jej postupně obviní na třech stáních. Pokud se obžalovaný nedostaví a nepošle za sebe žádného zástupce, nesmí se již dále hájit. Pokud doloží vážné důvody své nepřítomnosti a jeho soudní zástupce jej zastihne uvnitř zemských hranic, jak to právo umožňuje, tak má být souzen na dálku. Jakmile po obžalování uběhne lhůta, aniž by se obžalovaný nebo jeho zástupce do té doby dostavili, tak má ihned následovat vynesení rozsudku.
Obžalovaný, který byl k souboji vyzván na třech soudních stáních a přijde, může vypovědět, že byl nařčen křivě, že je nevinný a chce to dokázat v boji, jak to umožňuje zemské právo. Požaduje-li v té věci právem zaručenou lhůtu na trénink, je mu soudem uděleno šest týdnů a čtyři dny. Poté by mělo dojít k souboji podle zemských zvyků a práva. Pokud si tedy dva muži dobrovolně domluví soudní souboj, započne šestitýdenní lhůta na učení, po kterou má mezi nimi panovat příměří. Poruší-li jeden z nich příměří, bude po právu odsouzen bez boje, jako kdyby prohrál.
Jak lze výzvu k souboji po právu odmítnout:
Pokud je někdo vyzván méně urozeným, než je sám, může výzvu k souboji po právu odmítnout. Je-li někdo označen za nečestného, lze souboj s ním také odmítnout. Pokud ale urozený vyzve méně urozeného, tento méně urozený nemůže souboj odmítnout.
Kdy spolu dva muži nemohou bojovat a kterýkoliv z nich může souboj odmítnout:
Pokud jsou dva muži spřízněni do pátého kolena, tak spolu podle práva nemohou bojovat. Tento fakt musí dosvědčit sedm mužů, kteří jsou z otcovy a matčiny strany.
Jak ještě lze oprávněně odmítnout souboj:
Pokud je k souboji vyzván někdo chromý nebo někdo, kdo má nemocné oči, tak se může na svůj stav odvolat a odmítnout souboj se zdravým člověkem. Musí to však ověřit a odpřisáhnout někdo učený. Chromý nebo slabozraký si za sebe také může sjednat zástupce, který za něj bude bojovat na důkaz jeho neviny.
Když uběhne šest týdnů a nadejde den, na který soudce stanovil souboj, mají oba soupeři nastoupit před soudce takovým způsobem a s takovým vybavením, jak určují zvyky a práva té země, ve které se souboj odehrává, nebo podle toho, jak se spolu soupeři domluvili.
Žalobce by měl přísahat, že ten, kterého nařkl, je v dané věci vinný. Má tak učinit v zápasišti s biřici a zde má také padnout rozsudek podle rady učenců a podle zemských zvyklostí. Nedostaví-li se některý ze soupeřů v určený den do zápasiště, bude odsouzen, jako by prohrál, pokud ovšem neprokáže naléhavý důvod nepřítomnosti, na což má právo.
Jak se chovat, když soupeři ve stanovenou hodinu vstupují do zápasiště:
Od toho okamžiku, kdy zápasníci vstoupí do zápasiště, má soudce přísně zakázat jakékoliv narušování zápasu pod tresty na těle a majetku. Nesmí dovolit, aby zápasníkům kdokoliv pomáhal, a má k oběma přistupovat spravedlivě a bez nadržování.
Takto stanoví právo, pokud někdo ze zápasiště uteče nebo je vystrnaděn:
Pokud některý zápasník opustí zápasiště dříve, než boj skončí, tedy pokud je svým soupeřem vyhozen, uprchne nebo přizná svou vinu ve věci, kvůli které byl zažalován, má být odsouzen jako by zápas prohrál. Kdo svého protivníka zabije, ten vyhrál, a v té věci, o kterou spolu bojovali, má být podle lokálních zvyklostí a práv osvobozen.
Nyní dej pozor na tyto věci, těm je třeba rozumět:
Zaprvé bys měl dobře poznat mistra, který tě bude učit: zda je jeho umění správné a jisté, zda je zbožný, nepodvede tě a neošidí v nauce, a zda umí připravit výzbroj, se kterou chceš bojovat. Také bys toho mistra neměl najímat, dokud ti neodpřisáhne, že věří ve tvou nevinnu a že zabrání tvému zranění. Stejně tak bys ty měl mistrovi přísahat, že nebudeš jeho umění dále vyučovat.
Nyní věnuj pozornost mistrovi:
Ten mistr, u kterého se člověk učí, by měl být schopen svého žáka dobře odhadnout: zda je slabý nebo silný, prchlivý a hněvivý nebo klidný, zda dobře dýchá a zda je schopen získat iniciativu. Jakmile jej mistr dobře pozná a zjistí, na jaký typ technik se hodí, musí jej podle toho učit věci, které mu budou užitečné proti jeho soupeři. Žák a mistr by si také měli dát pozor, aby je nikdo neviděl při výuce a nezpozoroval výbavu, kterou používají. Oba by se měli vyhýbat společnosti a neměli by o šermu mnoho mluvit, aby nic neprozradili.
O vyzvídání:
Žák i mistr by měli získat informace o protivníkovi: jaká je jeho povaha, jestli je silný nebo slabý, také zda je prchlivý nebo ne, a jak zní jeho křestní jméno pro případ, že by z něj chtěl člověk věštit. Také je nezbytné vědět, co protivníka jeho mistr učí, aby se na to člověk mohl připravit.
Když je nyní zápasník ponaučen a má jít do zápasiště:
Nejprve by se měl vyzpovídat, poté by mu měl kněz odsloužit mši o Panně Marii a sv. Jiří. Kněz by měl také požehnat snítku máty sv. Jana a předat ji zápasníkovi pro štěstí. Poté by měl mistr zkontrolovat zápasníkovu výzbroj a udělit mu poslední rady. Neměl by zápasníkovu pozornost obracet k ničemu jinému než k jeho protivníkovi, kterého by měl bedlivě pozorovat.
Věnuj pozornost uvedení zápasníků do zápasiště:
Když zápasník vstupuje do zápasiště, má pravou nohou udělat kříž na zemi a rukou pokřižovat svou hruď. Měl by jít vpřed ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého. Pak jej mají biřici vést dokola proti směru pohybu slunce. Následně zápasník požádá knížata a pány a všechny, kteří stojí v kruhu okolo, aby mu pomohli prosit Boha, aby mu dopřál vítězství proti soupeři, protože má pravdu a právo na své straně.
Poté jej mají posadit do křesla. Když se zápasník posadil, má před ním být rozprostřena zástěna a za něj u hrazení položeny jeho máry. Jeho vybavení má být pověšeno a přichystáno podle potřeby.
Co mají dělat biřici:
Mistr a biřici by měli věnovat pozornost soudci nebo tomu, který vyhlásí zahájení boje. Jakmile poprvé promluví, měl by vyzvat zápasníky, aby povstali a aby byly odstraněny zástěny. A když promluví potřetí, měl by zápasníky vyzvat, aby vyrazili vpřed a svěřili se do rukou Bohu.
(Det Kongelige Bibliotek Copenhagen, MS Thott.290.2º, fol. 8r–10v)
